top of page

21. století a mediální výchova: co s tím?


Dvacáté první století je označováno mnoha přízvisky. Z novinových článků se dozvídáme, že se momentálně nacházíme v digitálním věku, někdy je toto období nazýváno jako doba internetová a s rozmachem dezinformací na internetu se čím dál častěji mluví také o době postfaktické. Již v roce 2001 upozornil Marc Prensky v hojně citovaném článku Digital Natives, Digital Immigrants, že došlo k proměně

tehdejších studentů a že již nejsou lidmi, pro které je navržen nynější

vzdělávací systém, ale že se jedná o takzvané digitální domorodce (Prensky, 2001). Digitální domorodec je podle něj člověk, který mluví naprosto plynně digitálním jazykem, a to prostřednictvím počítačů, videoher a internetu.


Momentálně se nacházíme v období, kdy uplynulo více než 20 let od napsání zmíněného článku, a vidíme, že Prenskyho slova platí ještě více než v roce 2001. Digitální technologie se staly plnou součástí našich životů a je momentálně velice obtížné z tohoto světa médií vystoupit. Před rozvojem internetu a chytrých mobilních telefonů jsme vypnuli televizi a rádio, čímž jsme tento svět médií opustili. Nyní jsou ovšem smartphony nástrojem pro naši práci, komunikaci s přáteli a čerpání informací. Došlo ke vzájemnému propojení on-line a off-line světa. Jak píše Jirák (et al., 2018): (nová média) „jsou všeprostupující, jsou prostorem, kde se děje i možný odstup od nich – nelze je žádným způsobem ‚opustit‘ a nahlédnout na ně z pevného bodu stojícího mimo ně. Do budoucna tedy bude třeba základní principy mediální výchovy přehodnotit směrem k pochopení principů nových médií a jejich konstitutivní role při formování společnosti a jejích aktivit.“


Níže uvádíme několik údajů, které ukazují, do jaké míry je svět digitálních médií světem každého z nás:

  • Český statistický úřad uvádí, že v roce 2021 používalo internet v mobilu 98,3 % Čechů ve věku od 16 do 24 let. Ve věku od 35 do 44 let to bylo celkem 94 % osob (Český statistický úřad, 2021).

  • Podle průzkumu AMI Digital Index 2022 používá sociální sítě 76 % internetových uživatelů. Průměrný čas strávený na sociálních sítích je okolo dvou a půl hodiny denně (AMI Digital, 2022).

  • Podle průzkumu STEM/MARK 76 % Čechů souhlasí, že šíření dezinformací je problém pro bezpečnost státu (STEM, 2022a).

  • Podle zpravodajské stránky CNN Money je správce sociálních sítí na 42. místě v žebříčku nejlepších povolání ve Spojených státech (CNN Money, 2017).

  • Nejsledovanější video na YouTube, které představuje dětská písnička Baby Shark Dance, bylo zhlédnuto k roku 2023 více než 12 miliardkrát.

  • Mezi lety 2017 a 2021 bylo ve Spojených státech vytvořeno celkem 7 milionů pracovních pozic spojených s internetem, celkově do roku 2021 bylo těchto pracovních pozic 17 milionů (iab, 2021).

  • Nejdražší NFT, které můžeme zjednodušeně přirovnat k digitálnímu obrázku, bylo vydraženo za 91,8 milionů dolarů.

  • Až 56 % českých dětí a dospělých uvedlo, že někdy vidělo pornografii, nejčastěji tomu bylo už ve 13 letech, 12 % dětí dokonce vidělo pornografii ve věku od 6 do 10 let (Sejbalová & Martincová, 2021).

  • Třetina českých dětí zažila situace, kdy se někdo smál jejich profilu na sociální síti[1] (Kopecký et al., 2022).

Digitální technologie pro nás mají význam nejen z hlediska trávení volného času, ale v mnoha případech jsou součástí našeho pracovního života nebo nás mohou ovlivnit v mezilidských vztazích a celkovém směřování našeho života (jako je to například u zastánců konspiračních teorií). Musíme si ale položit otázku, jak je tato skutečnost reflektována ve škole – a rovnou musíme dodat, že výsledky výzkumů nám naznačují, že sice trochu ano, ale je stále ještě co zlepšovat.


Tato pomalejší školní reflexe skutečného života dětí má své odůvodnění – změna kurikula bude vždy pozadu s dynamickým vývojem nových médií. Připomíná to tak trochu známou Zénonovu aporii s Achillem a želvou – kdykoliv se dostane Achilles z bodu A do bodu B, želva už bude v bodě C. Dynamický vývoj médií způsobuje, že školské kurikulum bude vždy tak trochu pozadu, přesto se o to musíme ale snažit. Například již v roce 2018 vznikl ve Finsku dokument týkající se národní politiky mediální výchovy (Ministry of Education and Culture, 2018), kde se mimo jiné píše: „Potřeba aktualizace politiky vyplynula mimo jiné ze změn, které nastaly v mediální kultuře. V posledních letech se výrazně rozšířilo používání médií na mobilních zařízeních, sledování televizního obsahu prostřednictvím programových služeb na vyžádání a sledování herního obsahu prostřednictvím živých přenosů. Neustálý technologický pokrok, jako je umělá inteligence a algoritmy, a jejich stále cílenější využívání představuje výzvu i pro mediální výchovu. Je však třeba poznamenat, že zatímco se mediální kultura neustále vyvíjí, tradičnější způsoby využívání médií, jako je poslech rádia, návštěva kina nebo čtení novin a časopisů, nezmizely. Mediální výchova tedy musí brát v úvahu dnešní rozmanitější způsoby využívání médií.


Posledním příkladem toho, jak jdou technologie dopředu, je rozvoj na poli umělé inteligence (příkladem je ChatGPT), který je momentálně přístupný veřejnosti. Sám jsem zvědavý, jak se s touto a dalšími výzvami české školství popere, nebo bude ještě více pozadu než Achilles v již zmíněné aporii.


Tento text je ukázkou z nově chystané publikace Nová média ve výuce mediální výchovy


Zdroje:

Zdroj obrázku: Dall-e


[1] Nutno dodat, že v reálném prostředí zažilo posměšky každé druhé dítě.

41 zobrazení

Comments


bottom of page