Jak jsem se stal dezinformátorem a ukázal studentům, že musí být pořád ostražití

Výuka o dezinformacích už není pro české školy nic cizího, díky čemuž mají žáci ponětí o tom, že některým zprávám na internetu věřit lze a některým ne.

V rámci výuky má být z klasického pohledu mediální výchovy řečeno, co to jsou dezinformace a jaký mohou mít dopad, dále se žáci učí rozpoznávat (ne)kvalitní zdroje a přistupovat k textu, například za pomocí kladení otázek. Zdálo by se, že taková výuka je plně dostačující, je nutné si ovšem uvědomit, že taková výuka příliš nereflektuje životní situace, ve kterých se žák s dezinformacemi setkává.


Pokud se podíváme na to, proč lidé falešným zprávám uvěří, většinou v tom hrají roli i jiné faktory než mediální gramotnost naučená ve škole. Do hry totiž vstupují emoce, kognitivní zkreslení, působení autorit, vlastní hodnoty či vůbec motivace si zprávy ověřovat. Žák tak může věřit dezinformaci, protože:

  1. To říká nějaká autorita (z rodiny či slavná osobnost).

  2. Potvrzuje jeho světonázor.

  3. Zvítězí emoce nad racionalitou.

  4. Nachází se v situaci, kdy pro přijetí není moc času.

Zajímavou perspektivu ukazuje tento článek, kde se mimo jiné píše: „Na základě rozsáhlého výzkumu nyní víme, že k tomu, aby lidé mohli využívat média ve svůj prospěch, nestačí jen zvyšovat povědomí a znalosti. Abyste člověka naučili, jak média ovlivňují jeho život, musíte mu dát pocítit možné důsledky. Což se zdá být logické, protože média se téměř z definice dotýkají našich emocí.


V souladu s touto perspektivou pak vznikla aktivita, kterou jsem vyzkoušel na studentech pedagogické fakulty, bohužel kvůli lockdownu jen online. Naprostý základ této aktivity vzešel z článku na webu Naše třída od Tomáše Musiola, kde radí, jak udělat v prohlížeči falešné screenshoty zpráv. V odkaze najdete podrobný návod, jen upozorňuji na fakt, že nově si můžete v prohlížeči Google Chrome stáhnout rozšíření Design mode, díky kterému můžete upravovat stránku, aniž byste zasahovali do HTML kódu. Poté už stačí si najít článek z nějakého většího média(např. Novinky.cz, Idnes, Aktuálně apod.) s vhodnou fotkou pro váš záměr, a přepsat titulek a perex tak, aby byl šokující. Doporučuji si text někam předem napsat i s odkazem na konkrétní stránku, poté zadat žákům samostatnou práci a během toho na počítači přepsat článek tak, jak se vám hodí. Až žáci samostatnou práci dokončí, zapněte projektor a řekněte, že se stala nějaká významná událost, o které jste se právě dozvěděli a o kterou se musíte podělit. Pak už je čistě na vás, jak s danou situací naložíte a za jak dlouho žákům řeknete, že se jedná o dezinformaci. Dojde zde v každém případě k prožitku setkání s dezinformacemi, která pak může sloužit při reflexi, až žákům řeknete, že se jedná o falešnou zprávu. Jen upozorňuji, že by se učitel měl vyhnout eticky kontroverzním tématům (například něcí smrt) nebo tématům, rovněž nedoporučuji zprávu, která by způsobila ve třídě chaos (například o tom, že jsou ve škole teroristé apod.).


Jak už jsem zmínil výše, tuto aktivitu jsem sám zkusil v semináři mediální výchovy na pedagogické fakultě, a to hned na jeho začátku. Nejdřív jsem studentům oznámil falešné téma hodiny (sociální sítě), poté jsem jim ovšem řekl, že předtím, než začneme něco probírat, jim musím oznámit důležitou novinu. Tehdy jsem studentům ukázal dva falešné články o tom, že došlo k vyhlášení války mezi Ruskou federací a aliancí NATO. Musím podotknout, že tehdy ještě nebyly vztahy mezi Ruskou federací a NATO tak napjaté, proto se konflikt neočekával (a je otázkou, zdali bych ho v zrovna v této napjaté době použil). Z reakcí jsem viděl, že mi studenti uvěřili. V klamu jsem ovšem studenty dlouho nenechal a oznámil jsem, že se dnes budeme věnovat dezinformacím a že to, co jsem řekl, není pravda. Poté jsme vedli diskuzi o tom, jak se v té chvíli studenti cítili, jak mysleli, jestli si informaci hned chtěli ověřit apod. Zde nechám na každém učiteli, jak tuto (možná trošku kontroverzní) aktivitu dále rozvine.



Náměty na falešné zprávy:

  • Vyhlášení války.

  • Potvrzení nějaké konspirační teorie, popř. velké příznání, že věci nejsou, tak jak jsme si mysleli. Například že Američané nikdy nebyli na Měsíci.

  • Lidé navázali kontakt s mimozemskou civilizací.

  • V konkrétním městě / konkrétní zemi se odehrála nějaká významná událost (navštívení prezidenta, nalezení lithia apod.).

  • Zpráva o význameném vědeckém objevu, která změní svět atp.


87 zobrazení