top of page

Ukázka mediální manipulace v kontextu politického boje

Jakožto výzkumník v oblasti mediální výchovy neustále řeším, jestli při cvičeních zaměřených na falešné zprávy a manipulace uveřejnit reálné příklady z politiky, či si dané příklady vymyslet a dodat do nich fiktivní osoby. Obě možnosti mají své výhody a nevýhody. V případě reálných příkladů je značnou výhodou to, že se cvičení dotýká světa žáka, a je tedy mnohem zajímavější, navíc si informace může dohledat sám na internetu. Další výhodou je časová a jakási psychická úspora: příkladů manipulací je na internetu spousta a učitel nemusí složitě vymýšlet fiktivní příklady. Na druhou stranu může být učitel v případě zapojení reálného příkladu, ve kterém figurují členové politických stran, obviněn z politického ovlivňování žáků.


Pokud učitel použije reálný příklad, je důležité, aby nehodnotil, která politická strana je ta správná. V tomto případě se zaměří pouze na fenomény spojené s manipulací. Další, co může učitel v zájmu objektivity udělat, je uvedení příkladů z různých politických stran. Například v příručce Informace na cestu informačním bludištěm jsem uvedl příklady politických dezinformací, které se týkaly jak České pirátské strany, tak i strany Svoboda a přímá demokracie.


Po letech zkušeností jsem došel k názoru, že příklady s reálnými politiky mohou být v hodinách mediální výchovy užitečné, učitel musí být ale maximálně opatrný, aby se hodila nezvrhla v politickou debatu.


Když je článek politickou zbraní

Reálným příkladem politické manipulace využitelným ve škole je video, které přikládám níže (čas 5:47 až 7:19). Toto video odhaluje manipulace politika hnutí ANO, ovšem celá kauza neglorifikuje (spíše naopak) politika konkurenční politické strany. Z toho důvodu si myslím, že se zde nejedná o příklad toho, že by byla vyzdvihována jedna politická strana nad druhou, spíše ale popisuje obecný princip využití médií v politice.



V tomto videu se dozvídáme, že ministerstvo objednalo luxusní catering za 20 milionů korun. Autorem sdělení je Ondřej Prokop, předseda pražského hnutí ANO. V tomto případě se nejedná o falešnou zprávu, článek opravdu vyšel na serveru Novinky.cz. Pokud si článek najdeme, zjistíme, že jej daný politik citoval správně. Možná nejdůležitější v tomto sdělení je ovšem to, co Prokop z článku necitoval:


Spolupráce mezi ministerstvy a společností Aristokrat Catering trvá již léta. Předchozí smlouvu za bezmála 24 milionů korun bez DPH uzavřelo MMR s firmou v červnu 2018, kdy v čele resortu seděla Klára Dostálová (ANO).


V tomto případě Prokop nezmínil, že když byla v čele stejného resortu politička z hnutí Ano, cena cateringu byla o více než tři miliony vyšší.


Článek dále zveřejnily další weby, například Parlamentní listy či Expres.cz (bez informace o předchozí smlouvě), o zprávě psali i někteří politici jako například Jiří Paroubek, Jana Marková nebo Petr Macinka:




Nakonec vznikla i oficiální zpráva z Ministerstva pro místní rozvoj, která rozporuje některé informace z původního článku.


Celá kauza je tak ukázkou toho, jak politici využívají různá mediální sdělení v politickém boji, přitom se ale dopouští různých manipulací. Například:


Zamlčení některých informací

  • Viz informace o dražší smlouvě v předchozích letech, dále politik neuvedl, na kolik let byla smlouva uzavřena.

Emotivní a manipulativní jazykové prostředky:

  • „... V době, kdy mi koukáme na slevové akce a chodíme nakupovat tak, abysme ušetřili...“

  • „Mně to přijde opravdu ostudné a je neuvěřitelné, že ministerstva opravdu prožerou, já se omlouvám za ten výraz, prožerou miliony korun.“

  • „Zeptám se vás, kdo z vás to má?“

  • „Mně to přijde neuvěřitelné, co ta vláda dělá.“

Nepodložená a zavádějící tvrzení

  • „... Že si pan Bartoš objednává jedno z nejdražších cateringů, jaké v zemi je.“

  • Nepřesné informace o cenách jednotlivých jídel.

Jak s videem pracovat ve škole?

Daná tematika je vhodná spíše pro starší žáky, tedy pro střední školu, popřípadě devátou třídu ZŠ. Níže popisuji nápady, jak s mediálním sdělením pracovat, konkrétní vyučovací metody či organizaci hodiny nechávám na každém učiteli. Popsaný postup ovšem odpovídá třífázovému modelu učení (E-U-R).


V evokační fázi pustí učitel žákům video a zeptá se jich na reakci, co si o dané problematice myslí. Poté je vybídne k tomu, aby odpověděli na otázky (fáze uvědomění):


Co je obsahem sdělení?

  • Žáci by měli stručně převyprávět, o čem daný politik mluvil.

Kdo je autorem tohoto sdělení?

  • Žáci si po opakovaném zhlédnutí mohou například všimnout detailu Za Babiše bylo líp, popřípadě popíšou postup, jak by si zjistili, o koho se jedná (např. podle profilu na YouTube). Důležité ovšem je, aby odhalili, že se jedná o politika, a to z hnutí ANO.

Jak je toto sdělení prezentováno? Jaké autor používá jazykové prostředky či slovní obraty?

  • Viz emotivní a manipulativní jazykové prostředky.

Cituje autor sdělení nějaké zdroje?

  • Autor cituje Novinky.cz.

Žáci po prvním zhlédnutí nejspíše neodpoví na všechny otázky, což je v pořádku, protože tím alespoň učitel upozorní na rozdíl mezi pouhou recepcí mediálního sdělení a jeho důkladnější analýzou. Proto učitel po tom, co žáci na nějakou otázku neodpoví, pustí video znovu (může se u některých částí i zastavit), díky čemuž by měli žáci zodpovědět i těžší otázky.


Poté se žáci zaměří na primární zdroj, tedy na článek z webu Novinky.cz. Učitel vyzve žáky, aby zkusili tento zdroj sami na svých počítačích, tabletech či mobilech vyhledat. Až článek najdou, zeptá se jich učitel, zdali daný politik citoval článek správně, žáci by ovšem měli odhalit důležitou informaci o tom, že dříve platilo dané ministerstvo cateringové firmě ještě více.


Učitel může dále žákům ukázat další příspěvky vycházející z článku (viz výše), nakonec je požádá o to, aby sami našli o článku více informací, přičemž je cílem najít oficiální vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj. Následně žáci popíšou, co se z prohlášení Ministerstva dozvěděli.


Na závěr přichází fáze reflexe, která probíhá za pomocí podvojného deníku (v druhém řádku uvádím příklad vyplnění žákem):

Shrnutí: Co jsem se dozvěděl ve videu?

Vlastní myšlenky a objevy: co jsem se podrobným zkoumání dozvěděl?

Ve videu jsem se dozvěděl, že Ministerstvo pro místní rozvoj utratilo 20 milionů za jeden z nejdražších cateringů, který v České republice existuje.

Smlouvu s cateringovou společností podepsalo ministerstvo i v období, kdy jej vedla politička ze stejného hnutí, z jakého je autor videa. Částka byla navíc ještě vyšší než nyní. Politik tak sice uváděl správné informace, ale některé zamlčel, navíc použil různé jazykové prostředky, aby tím ovlivnil své diváky. Nalezený zdroj pak odhalil, že uvedené ceny byly jiné, než uvádí článek. Tento článek použil autor v rámci politického boje.

Žák se může vyjádřit, zdali se mu i tak zdá cena cateringu vysoká; ať už ano, či ne, je to naprosto v pořádku, protože se jedná o jeho vlastní názor, o kterém může diskutovat se svými spolužáky. Hodina má ale za primární cíl odhalit, jak může video sloužit v politickém boji a jak mohou tento boj podpořit sami novináři články, které nejsou zcela přesné.



Prohlášení autora: Autor tímto informuje, že byl v minulosti členem České pirátské strany, ze které před pěti lety vystoupil. Nyní tedy není jejím členem a ani jejím podporovatelem. Tento materiál slouží pouze k ukázce možné politické manipulace a nikoliv k politickému ovlivňování. Autor je otevřen diskuzi a rád uveřejní podobný případ politické manipulace, která se týká jakékoliv jiné politické strany či hnutí.

Comments


bottom of page