Sociální sítě jsou v dnešní době téměř nezbytnou součástí života člověka. Mezi jejich hlavní cíl patří uspokojit jednu z našich základních potřeb a to potřebu kontaktu s druhými lidmi. Pokud máme přítele žijícího na druhém konci světa, nemusíme sednout do letadla a navštívit ho osobně pokaždé, když mu chceme sdělit nějakou novinku. Stačí mu napsat přes sociální sítě – je to rychlé a navíc zdarma. Avšak kdo předpokládá, že tato forma kontaktu má jen samá pozitiva, ten se mýlí.
Pokud navazujeme vztahy a komunikujeme převážně přes sociální sítě, může dojít k tomu, že si přestaneme osvojovat sociální kompetence, které získáváme pouze při kontaktu tváří v tvář. Může se tak stát, že pro nás bude reálný sociální kontakt velmi komplikovaný a nekomfortní, začneme se mu vyhýbat a trávit více času na sociálních sítích, protože je to pro nás známe prostředí. Tento začarovaný kruh může v určitých případech vést až k rozvoji sociální fobie, což je úzkost pramenící ze sociálních situací. Podle německého psychiatra M. Spitzera se dokonce části mozku odpovídající za sociální chování u dětí, které tráví příliš mnoho času na sociálních sítích, nevyvíjí normálně. Tyto děti pak neví, jak se chovat ve vztazích, neumí si stanovit zdravé hranice, neví, co si mohou dovolit k ostatním apod. Prostředí internetu je jednak velmi inspirující, avšak je také plné toxicity – až už ve formě hatingu, kyberšikany, sexuálního obtěžování, podvodů apod. To v jeho uživatelích může vzbuzovat negativní obraz o vnějším světě a lidech, což může následně vést až k pocitům odcizení a deprese.
Škodlivé účinky sociálních sítí se však nemusejí dotýkat pouze naší duše, ale i našeho těla, a to ve formě nedostatečného spánku či pohybu. Chronický nedostatek spánku může vést k depresím, a ty zas zpětně narušují náš spánek. Opět tak vzniká začarovaný kruh nespavosti, deprese, nespavosti…Nedostatek pohybu pak může vyústit v obezitu, kdy se tyto děti mohou kvůli svému vzhledu trápit, jsou stigmatizovány, těžko navazují sociální kontakty a mohou tak upadnout i do stavů deprese či úzkosti.
A proč naopak vyhledáváme sociální sítě, když se cítíme zavaleni negativními emocemi? Jedním z důvodů může být to, že dráždí naše odměnové centrum v mozku a tím se nám do organismu vyplavuje hormon dopamin, označovaný též jako hormon štěstí. Podle švédského psychiatra A. Hansena vytvářejí sociální sítě silnou potřebu použít telefon a zkontrolovat, zda se na našem profilu neobjevil nějaký „lajk“ nebo nenastal důležitý update. Pomocí „lajků“ dochází k utvrzování naší osobnosti a my se následně cítíme přijímáni svým okolím, což v nás vyvolává příjemné pocity. Opět zde máme apel na jednu z našich základních potřeb a to potřebu uznání a ocenění.
Jak se proti riziku sociálních sítí bránit. Pomoci nám mohou některá pravidla mentální hygieny, které ve své knize Instamozek uvádí A. Hansen:
1. Stáhněte si nějakou aplikaci, která sleduje, jak často mobil odemknete a trávíte s ním čas. Díky tomu získáme reálnou zpětnou vazbu o tom, jak dalece mobil používáme.
2. Vypněte si veškeré notifikace, které odvádějí vaši pozornost.
3. Když jste s přáteli, přepněte mobil na tichý režim a odložte jej. Soustřeďte se na reálné kontakty v danou chvíli. Pomůže vám to rozvíjet sociální kompetence.
4. Najděte si v životě nějaký zájem či koníček, který vás bude naplňovat, a nebudete pak mít potřebu hledat dopamin na sociálních sítích.
5. Minimálně hodinu před spaním si vypněte mobil. Pokud máte se spánkem problémy, nenechávejte mobil v ložnici. Zároveň těsně před spaním neotvírejte pracovní poštu.
6. Buďte pozorní vůči příznakům stresu, úzkosti či deprese. Pokus si nejste jistí, vyhledejte pomoc odborníka.
7. Najděte si nějaký sport, kterému se budete pravidelně věnovat. Ideální frekvence pohybu je 3x týdně po dobu 45 minut.
8. Na sociálních sítích sledujte jen osoby, se kterými chcete být v kontaktu a které vás něčím inspirují.
Zdroje:
AIKEN, Mary. Nebezpečný efekt. Vydání první. Praha: Zeď, 2021. 403 stran. ISBN 978-80-907909-4-0
HANSEN, Anders. Instamozek: stres, deprese a úzkosti zapříčiněné moderní dobou. Vydání první. Praha: Portál, 2021. 159 stran. ISBN 978-80-262-1717-6.
SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 341 s. ISBN 978-80-7294-872-7.